VOLNÁ JÍZDA 4

03.06.2017

                Karel Čapek kdysi napsal, že do novin se člověk může dostat dvěma způsoby: buď že tam píše on nebo se tam píše o něm. Ale že je to docela podstatný rozdíl.

Právě to zažívám na vlastní kůži i s tím digitálním přesahem, o kterém Čapek ještě neměl ani tušení. A musím potvrdit, že rozdíl to tedy je. Už v tom, že si jdu ráno koupit noviny a nevím, co o mě v nich bude. Vím, že to bude v souvislosti s Jiřím Kajínkem, kterého pustili na svobodu a jehož případem se zabývám sedmnáct let, ale nevím, jestli v dobrém o něm a ve zlém o mně nebo naopak. Protože podstatou bulvárního tisku je udržovat konflikt. Je to takový box na dálku - pro Kajínka naštěstí, protože jinak by šel v rámci své sedmileté podmínky zpět do basy a pro mě taky naštěstí, protože přece jen jsem o deset let starší a kliků udělám na rozdíl do něj jen padesát.

Mě ale už nebaví s Kajínkem boxovat. Neustále odpovídat, proč jsem najednou tak obrátil a hledat za tím všechny možné jiné důvody, když pravda je tak prostá: že prezidentská milost přivedla před mou kameru Vojtěcha Pokoše coby korunního svědka, který se předtím snažil nenápadně žít v Rakousku - a jeho televizní zpověď zase probudila k aktivitě svědky, kteří celá léta také mlčeli v domnění, že mě zajímají jen argumenty v Kajínkův prospěch. Zpovídat se, jak jsem chtěl na Kajínkovi rejžovat, když jsem mu jen nabídl do začátku tu naprosto přirozenou věc: že si může nechat za honorář o sobě natočit dokument a pobesedovat - taky za honorář - s diváky tam, kde o něj mají zájem. Já sám nejsem v televizi placen od jednotlivé reportáže, takže bych z jeho vystoupení neměl ani korunu, a besedy občas dělám sám i bez Kajínka. Legální příjem - to je to první, co většina trestanců postrádá, když opustí vězení. A pak i ti, co by se chtěli polepšit, mohou sklouznout zpátky na šikmou plochu.

Bohužel - tento můj návrh zkrachoval ještě dřív, než Kajínek vylezl v zeleném nátělníku před bránu Rýnovic. Zkrachoval proto, že jsem začal víc pochybovat o jeho vině než předtím o jeho nevině a nepřistupoval bych k němu už zcela nezaujatě. A navíc se ukázalo, že Kajínek je movitější, než jsem si myslel.

Brázdím už mediální pole dost dlouho na to, abych věděl, že konflikt utichne samospádem na nedostatek munice během několika dnů a zvědavost veřejnosti, kde propuštěný vězeň plaval, jezdil či nakupoval během několika týdnů. Přebijou ho nové, čerstvější trháky, zase se stanu tím, kdo do novin (televize, rozhlasu) píše (přispívá) a ne tím, o kom je tam publikováno. Bohužel zároveň s tím ale zapadnou sliby obou hlavních aktérů, že jsou ochotní absolvovat vyšetření na detektoru lži, aby se ukázalo, kdo má pravdu. A zapadne Kajínkův slib, že se pokusí o obnovu procesu, aby ze sebe definitivně smyl rozsudek "vinen", který prezidentova milost nesmyla.

Nebo se mýlím a dojde k tomu všemu?