VOLNÁ JÍZDA 1

12.03.2017

        Někdy před dvaceti lety tu obchodní řetězec, který se chlubí tím, že je nejlevnější, začal budovat síť supermarketů. Zároveň se začaly dít podivné věci se stromy. Někdo je do rána potají pokácel nebo je nenápadně navrtal a do otvorů vlil žíravinu, takže usychaly a musely je pokácet oficiálně příslušné technické služby.

Ty stromy měly dvě věci společné: rostly na veřejných pozemcích a shodou okolností všechny překážely novým obchoďákům nebo jejich reklamním poutačům. Pachatelé byli dost opatrní, aby je někdo chytil za ruku a vyšetřování vedlo do prázdna. Koneckonců - šlo přece jen o pitomé stromy.

Mně ale ta drzá bezohlednost nešla z hlavy. Všichni přece víme, kdo a proč ty desítky stromů v různých místech republiky pokácel. To to máme jen tak nechat být jen proto, že je tahle lumpárna nedokazatelná? Jak říká klasik: kdyby to takhle udělal každý, koho štve někde nějaký strom, žijeme za chvíli na poušti...

Tehdy jsem se rozhodl, že to otřískané rčení kdyby to takhle udělal každý otočím. Že ten supermarket, jehož název tu záměrně nezveřejňuji, budu bojkotovat a vyzvu k bojkotu i všechny ostatní, kterým to vadí. Uveřejnil jsem sloupek na tohle téma v nejčtenějších novinách, oglosoval jsem to v tehdy nejpopulárnějším publicistickém pořadu Na vlastní oči. Sociální sítě ještě neexistovaly. Nedělal jsem si žádné velké iluze, že by tahle výzva měla nějaký masový ohlas nebo že bych snad dohnal nejlevnější obchodní řetězec k bankrotu. Češi jsou Češi, na slovo levné slyší jak pes na ultrazvukovou píšťalku. Můj bojkot taky žádnou velkou reakci nevyvolal; jen manželka se nějaký čas přestala zmiňovat, kde zrovna nakupovala. Naštěstí na rozdíl od Dona Quichota jsem věděl, že budu směšný, takže když jsem se směšný stal, ani mě to nijak nedeprimovalo. Šlo přece od začátku víc o to, jak se cítím sám než jak se bude cítit ten levný řetězec.

Loni na jaře jsem natáčel pro svůj televizní pořad na Primě reportáž o několika českých potravinářských firmách, které přepadli finanční inspektoři, zablokovali jim účty i stovky tun masa v mrazírnách a začali je prošetřovat, zda nejsou účastníky takzvaných karuselových podvodů. Pro laiky v kostce: to projde stejné zboží několika různými firmami v řadě zemí a vydělá na daňovém podfuku. Jenže v tomhle případě se majitelé některých z oněch firem začali domnívat, že finanční inspektory na ně vyslal cíleně sám ministr financí Andrej Babiš, aby jim ztížil podnikání a část ho mohl sám převzít do svých firem.

Neexistoval jediný důkaz, podezření bylo ještě mlhavější než u stromů a levných supermarketů, a když jsem žádal Andreje Babiše o vyjádření, citoval jsem jen subjektivní obavy potravinářů. Záplavu sms zpráv, která mi začala přicházet, mám dodnes uloženou. Od prostého vyjádření, že jsou to lži konkurentů až po výčitky, že už jsem zřejmě stejně zkorumpovaný jako třeba můj kolega Kroupa. Čím byly rozezlenější, tím míň v nich bylo češtiny a víc slovenských slov.

Ocitoval jsem ty slušnější z nich a myslel, že je konec. Tím spíš, když mi největší nešťastník mezi postiženými po pár týdnech s nadšením napsal, že finančáci nic nenašli a v podnikání může zase pokračovat, i když se ztrátami. Po dalších pár týdnech mi ale zavolali z Lidových novin, kam jsem psal řadu let sobotní sloupky, že už je nechtějí. Nikdo mi nevysvětlil proč, jen mi oznámili, že pětistý šedesátý osmý (to zhruba odhaduju podle počtu let a týdnů) už posílat nemusím.

Nemám vůbec žádný důkaz, že reportáž, na kterou reagoval tak rozezleně ministr financí a fakt, že je majitelem novin, které mě poslaly k ledu, spolu nějak souvisí. Stejná shoda okolností jako ty stromy a supermarket. Ale určité druhy potravin už prostě nekupuju. Nejsem tak daleko jako ti, co mi nabízeli i speciální aplikace do mobilu, které neomylně v obchodě na regálu poznají, co AB vyrobil. Ale vím i bez aplikací, které by mi hořkly na jazyku.

Proto jsem se rozhodl zveřejňovat svoje úvahy tady, na mých stránkách. Pod názvem VOLNÁ JÍZDA, protože to svým způsobem taková volná jízda bez omezení je.

P.S. Loni jsem vzal ten supermarket na milost. Říkal jsem si, že po tolika letech na tzv. pépéčko neboli podmínečné propuštění dají důvěru i těžkému trestanci. A supermarket se od té chvíle ničím neprovinil. Jednou to nejspíš udělám i s trvanlivými salámy. Ale kdy?