Nevím ještě přesně, komu dám svůj hlas v prezidentské volbě, ale vím naprosto jistě, že ho nedám Miloši Zemanovi. Nedal jsem mu ho ani před pěti lety. Ale respektoval jsem volbu občanů a doufal jsem, že dosažením funkce, která uspokojí jeho přebujelé ego,začne bojovat se svými démony. Už proto, aby mu nepoškodili reputaci.
Trochu jsem se odmlčel, ale jen proto, že jsem cestoval po Chorvatsku i po vlasti a nabíral nové síly do nové sezóny, která vypukne našemu pořadu Očima Josefa Klímy už poslední srpnovou neděli na TV Prima. Některá rána - jako např. ta v dalmatské Baška Vodě - kdy ležíte na moři, hladkém jak papír, zíráte na hory, vyšší než Sněžka...
Karel Čapek kdysi napsal, že do novin se člověk může dostat dvěma způsoby: buď že tam píše on nebo se tam píše o něm. Ale že je to docela podstatný rozdíl.
Tenhle týden to vypadalo, jakoby nejdůležitější v tomhle státě nebyl ani prezident, ani premiér, ani odstupující ministr financí (natož spor jich všech), ale doživotně odsouzený trestanec. Sypu si popel na hlavu. Taky jsem se podepsal pod tím, že se stal tak populární a spousta lidí mi to může škodolibě připomenout. Jenže já jsem k tomu přispěl...
Je to už dva a půl roku, co jsem - tehdy ještě v Lidových novinách - vydal sloupek "Odmítám" o Miloši Zemanovi. Měl velký ohlas, lidé si ho vzájemně přeposílali, někteří mi ho, vystřižený, dávali podepsat. Psalo se tam:
Někdy před dvaceti lety tu obchodní řetězec, který se chlubí tím, že je nejlevnější, začal budovat síť supermarketů. Zároveň se začaly dít podivné věci se stromy. Někdo je do rána potají pokácel nebo je nenápadně navrtal a do otvorů vlil žíravinu, takže usychaly a musely je pokácet oficiálně příslušné technické služby.